DĚTSKÝ POKOJ PLZEŇ

Dětský pokoj pro dva kluky. Jonáš (skoro 7) a Šimon (skoro 4). Jeden miluje dinosaury, vesmír, mapy. Druhý, auta, autobusy, vlaky. Spojuje je láska k červené barvě. A společná touha po patrové posteli.

Pokojík by zařízen dočasně z nábytku, který zbyl z předchozího bytu před stěhováním. Pokojík připomínal spíš miminkovské období kluků, postrádal pracovní stůl pro budoucího školáka a největším problémem bylo, že chyběly dostatečné úložné prostory.

Patrová postel, sen obou kluků, (ani se jim nedivím), odstartovala celé ladění a koncept pokoje. Některé věci zůstaly, nebo se předělaly, něco nového přibylo.

Aby bylo kde vybít přebytečnou energii dětí, navrhla jsem do pokojíku, lezeckou stěnu. Vlastnoručně vyrobenou s pomocí tatínka kluků.
Pod oknem je umístěn stůl s dřevěnou rostoucí židlí. Byl pouze repasován ze staršího pracovního stolu maminky.
Na pravé straně pokoje vznikla hrací zóna, úložná zóna a knihovna zároveň.
V nice u dveří, vznikla vestavěná skříň, s její výrobou strávil tatínek kluků jeden víkend. 

Červená barva pouze v náznacích, kdoví jak dlouho bude ještě bavit. Základ pokojíku zůstal neutrální a snadno přizpůsobitelný budoucím požadavkům. Osvětlení je vyrobeno ze starého globusu a červeného textilního kabelu. Světelný řetěz zase vytváří kouzelnou atmosféru při usínání. Nefalšovaná, vlastními silami, přímo na míru napsaná báseň od strejdy kluků, nesmí chybět. Není sice vytesaná do skály, ale rámeček si zasloužila.

  • Zdieľať

Načítám...